Co to je vlastně stres?

Stres je soubor reakcí, kterými tělo reaguje na požadavky našeho života. Fyziologické teorie stresu hovoří o stresu jako o reakci, při níž je organismus připravován na fyzickou akci v podobě boje či útěku. Výsledkem tělesné reakce na stres je aktivace sympatického nervového systému a nadledvin spolu s vylučováním stresových hormonů. Tím dochází např.  k zrychlení srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku a napětí ve svalech, zbystření smyslů apod. Stresová reakce je tak adaptivním mechanismem, který má sloužit k přežití organismu. Z psychologického hlediska je pro to, aby vznikla stresová reakce, velmi důležité, jestli člověk danou situaci vyhodnotí jako stresovou. Pro vznik stresové reakce musí jedinec posoudit situaci jako ohrožení, ztrátu či výzvu a vyhodnotit, že má nedostatek zdrojů k jejímu zvládnutí.

Jak stres vzniká?

Vnější okolnosti, které na nás působí, se nazývají pojmem stresory. Někdy nás stresory mohou pozitivně nabudit k výkonu, mnohdy nás však poškozují. Vyhnout se stresu je v naší společnosti nemožné, jelikož působící stresory jsou všudypřítomné. Byť má stres obecně negativní konotaci, lze i říct, že stres je důležitou součástí života, protože s jeho pomocí osobnostně rosteme, vyvíjíme se a učíme se zvládat výzvy.

Když se stres stane chronickým…

Velkým problémem se však stává chronická stresová reakce, při níž je tělo vlastně pod vlivem působících stresorů v neustálé pohotovosti na boj nebo útěk. V průběhu evoluce sloužila fyziologická stresová reakce k náhlému a rychlému nabuzení těla, a v důsledku toho k záchraně života. Toto fyziologické nabuzení však v dnešní moderní společnosti působí u řady lidí neustále a vysoká míra stresových hormonů vede k trvalému vyčerpání organismu a negativním obtížím jako jsou např. kardiovaskulární a nádorové nemoci či psychické obtíže.

Jaké jsou možnosti prevence?

V první řadě je velmi důležité provést změny vnější, jakými je pravidelné střídání práce a odpočinku; dostatečné množství fyzické aktivity a zařazení zdravé stravy. Velmi vhodné je věnovat se pravidelnému zklidňování mysli v podobě meditací, relaxací, cvičení jógy nebo jiného východního cvičení (např. 5 tibeťanů).

Vyhnout se působení vnějších stresorů je do určité míry možné (např. tím, že si lépe zorganizujeme práci, delegujeme povinnosti nebo některé úkoly zcela vynecháme), zcela je však eliminovat nemůžeme.

Co však můžeme udělat, je věnovat se seberozvoji a uvědomovat si, co nás dostává do stresu (tzn. jaké konkrétní podněty a situace). Na základě toho pak hledat možnosti, jak s tím můžeme naložit (tzn. jak jinak se můžeme na danou věc začít dívat nebo se začít jinak chovat). V této oblasti se jako velmi přínosné ukazují různé formy osobního rozvoje jako např. koučování, poradenská konzultace s psychologem, sezení kineziologie one-brain nebo individuální psychoterapie zaměřená na změnu směrem k vyšší odolnosti vůči stresu a snadnějšímu se vyrovnání se stresory. A to z toho důvodu, že většina lidí bez pomoci odborníka zvenčí nedokáže identifikovat to, co je v životě zatěžuje, a v důsledku toho udělat patřičnou změnu, která by jim přinesla harmoničtější prožívání života.