Jako většina z nás jsem v tomto životním období poměrně hodně pohlcená aktivitou ve vnějším světě. Opravdu mi poslední dobou není cizí snaha hodně toho zvládnout, obsáhnout, nejlépe dle předem připraveného seznamu. Tento způsob života aktuálně přijímám, pomáhá mi lépe strukturovat čas a zvládnout všechny povinnosti a zodpovědnosti, které mi aktuálně život přináší. Na druhou stranu jsem zjistila, že je vhodné vědomě zařazovat i odpočinek, který aktivitu a velkou snahu vhodně vyvažuje.

Co bych ráda posdílela, je důležitost určitého usebrání a zklidnění. Opakovaně se mi v životě ukazuje, že nekonečná aktivita nemusí mít konce, po zdolání jednoho kopce přijde druhý, jeden úkol vystřídá další. Co mi však dává smysl, je jednou za čas se zastavit a zklidnit se, uvědomit si, co je pro mě v životě důležité, pročistit si emoce a uvědomit si, co je hlavní a co má opravdu smysl. Prostě jednoduše – kam můžu směřovat a čím se můžu nechat vést. Tyto okamžiky zklidnění a odpoutání se mi dějí ve chvílích, kdy prostě jednoduše zůstanu doma a mám možnost se nad sebou a svým životem zamyslet (lépe řečeno spíš se mi v té chvíli dostává určitého vhledu v podobě myšlenek a dochází ke změně vnímání dané situace). Buď si to dovolím sama např. o dovolené, svátku, víkendu nebo mě zastaví nemoc moje nebo mých blízkých.

Každý člověk má pravděpodobně jinou potřebu si věci urovnávat a zklidňovat se – někdo menší, jiný větší. Každý z nás to však do určité míry potřebuje. Kromě usebrání doma v klidu v této souvislosti určitě pomáhá kontakt s přírodou, pohyb v přírodě – jedná se vlastně také o určitou formu meditace. Možné je samozřejmě využít některou formu řízené meditace nebo jiného vlastního způsobu uvnitřnění nebo relaxovat. Sportovní aktivita určitého trvání vykonávaná o samotě je také určitě vhodná a navozuje zklidnění. I při poslechu hudby je možné dosáhnout harmonizace.

Ve chvílích meditace a zklidnění jakoukoli formou dochází k tomu, že se zklidňuje myšlenková aktivita nebo dokonce téměř zcela ustane, v té chvíli dochází k harmonizaci těla i mysli a k nastolení vnitřního klidu. Z tohoto klidu může pak vyvstat něco nového – člověk si něco uvědomí, dostane nápad nebo nadhled, dosáhne optimističtějšího rozpoložení apod.

Pravda je, že dnešní doba nahrává neustálé aktivitě a prožitkům. Neustále jsme lákáni na to něco dělat, něco chtít, někam jet a něco zažívat. Opravdu proti tomu v podstatě nic nemám – v určité míře nebo v určitém životním období je to přínosné, ale je potřeba si uvědomit, že při neustálém zahlcení vnějším světem nemáme prostor si věci uvědomit a srovnat si je v sobě.

Většina z nás má totiž v hlavě myšlenkový zmatek, dále jsme k tomu ovládáni emocemi, prožíváním a chtěním, kromě toho podléháme tlakům vnitřním, ale i vnějším. Co je ale v našem životě v tuto chvíli opravdu důležité a čemu dáme přednost – to si musíme v sobě srovnat a uvědomit si. Buď to zvládneme sami nebo můžeme využít např. i služeb terapeuta nebo kouče. Každopádně je v této souvislosti důležité sebepoznání a také naučit se, jak tzv. „sám na sebe a jak se sebou můžu zacházet“ – jak si věci můžu uvědomovat nebo co vytváří můj život. A to je samozřejmě cesta delší, každý z nás má však možnost stát se odborníkem na svůj život, bude-li opravdu chtít a bude-li postupovat trpělivě krok za krokem….